Karel Mareček (11. 1. 1961 – 18. 7. 2024) byl spoluzakladatel a dlouholetý výkonný ředitel společnosti BD SENSORS, významné moravské firmy zabývající se elektronikou pro měření tlaku, která se pod jeho vedením stala mezinárodně uznávanou značkou. Jeho odchod 18. července 2024, kdy zemřel doma v Salaši ve věku 63 let, zanechal velkou mezeru v místní komunitě i v oboru.

Už od dětství vynikal mimořádnou cílevědomostí a silnou vnitřní motivací „dokázat v životě něco výjimečného“. Po absolvování vysoké školy a prvních profesních zkušenostech se v roce 1993 rozhodl naplnit svou vizi a založil společně s Liborem Šimoníkem firmu BD SENSORS zaměřenou na výrobu tlakoměrné techniky. Během své kariéry se zasloužil o vybudování moderní a inovativní výroby. BD SENSORS investovala díky jeho přičinění do digitalizace továrny, vývoje vlastních modulů a vstupu na náročné zahraniční trhy. Firma dodává přístroje i do projektů s mimořádnými nároky, zařízení z Buchlovic se dokonce podílí na kosmických misích a na vývoji nanosatelitů.

Karel Mareček byl oceňovaný podnikatel. V roce 2018 získal titul EY Technologický podnikatel roku, což reflektovalo jeho schopnost spojit technickou expertizu s podnikatelským myšlením a vybudovat konkurenceschopnou exportní firmu. Společnost BD SENSORS tak v éře jeho působení dosáhla významných milníků, oslavila důležitá výročí a upevnila své postavení v rámci mezinárodní skupiny.

Jeho hluboký zájem o technické inovace se projevoval i mimo hlavní podnikatelskou činnost. Ve spolupráci s českým nezávislým hodinářem se podílel na vzniku originálních mechanických hodinek s technicky zcela netradičním principem. Myšlenka a technická koncepce hodinek vycházela z Karlova vizionářského uvažování, zatímco hodinářské zpracování a realizaci vtiskl projektu hodinář Luděk Seryn ve své dílně. Výsledkem byla výjimečná časomíra v modelu hodinek s názvem „Karel Rotation“, která spojila precizní inženýrství s vysokým hodinářským řemeslem a stala se symbolem radosti z experimentování, hledání nových cest a odvahy překračovat zavedené hranice technického řešení.

Svou roli nikdy nevnímal pouze skrze byznys, ale aktivně se zapojoval do regionálních projektů, podporoval vzdělávání a iniciativy typu regionálního kampusu (projekt Region 47), kde viděl cestu, jak přilákat a udržet mladé talenty.

Dlouhodobě se podílel – jak osobně, tak finančně – na zachování regionálního dědictví, tradic a místní identity. V rámci komplexu Skanzen zbudoval Centrum slováckých tradic, které zahrnuje muzeum vinařství a pálenictví, pěstitelskou pálenici a lihovar s moderním pojetím, stejně jako stezky pro degustaci vín a destilátů, což významně obohatilo nabídku lokálního cestovního ruchu a kulturní prezentace Slovácka. Hotel tak obohatil své služby o degustační stezky s nabídkou vín a pálenek, vinotéku a páleničářskou expozici, které přibližují návštěvníkům bohatost místní tradice a řemesla.

Vedle toho měl osobní zalíbení v damascénské oceli, jejích vlastnostech a zpracování, které jej postupně přivedlo k hlubšímu zájmu o historické zbraně a tradiční řemeslnou výrobu s nimi spojenou.

Významnou součástí jeho působení byla také dlouhodobá podpora místního komunitního života. Karel Mareček aktivně podporoval činnost SDH Salaš, jehož práci vnímal jako nepostradatelnou součást bezpečnosti i soudržnosti obce. Stejně tak stál za aktivitami Mykologického klubu v Salaši, který podporoval vztah k přírodě, krajině a místním tradicím. Z jeho iniciativy rovněž vzniklo sdružení KPS Salaš, jehož cílem bylo propojovat lidi, rozvíjet společenský život v obci a vytvářet prostor pro spolupráci a setkávání napříč generacemi. Tuto podporu nechápal jako formální gesto, ale jako přirozenou odpovědnost vůči místu, kde žil a které považoval za svůj domov.

V obci i mezi kolegy byl vnímán jako člověk, který rád sdílel zkušenosti a který veřejně podporoval rozvoj místního prostředí.

Vedle náročné každodenní práce si dokázal uchovat i osobní vášně. Měl rád létání a silná auta, která pro něj symbolizovala svobodu, dynamiku a pohyb vpřed – hodnoty, jež ho provázely po celý život. Jeho nejoblíbenějším místem byl však domov na Salaši, dům s nádhernou zahradou, který sám navrhl a kde velmi rád trávil své vzácné volné chvíle. Miloval rodný kraj, především Salaš a Buchlovice, a ve firmě kladl velký důraz na týmovou kulturu, kvalitu a odpovědnost. Dbal na ochranu svého soukromí, odděloval profesní a osobní život.

Vzpomínáme na něj jako na výraznou osobnost, podnikatele, otce tří synů, které zde zanechal, a člověka, jenž dokázal propojit lokální zakotvení s globální vizí, technologickou odvahu s lidským, i když svérázným přístupem. Mnozí, kteří s ním pracovali nebo ho znali, budou vzpomínat na jeho energii, důraz na kvalitu a touhu posouvat hranice možného.